Koncertní síň
Rádi s manželkou chodíme na koncerty do bývylého kostela sv. Anny - koncertní síně Otakara Jeremiáše. Když hraje velký orchestr, sotva se na pódium vejdou. Když je ale koncert komornější, třeba kvarteto, tak jsme vždy trpěli tím, jak je pódium zničené, omšelé, odřené a v naprostém kontrastu s nádhernou a špičkovou hudební produkcí. Nemohl jsem se na to dívat a objednal jsem se na návštěvu k panu řediteli O. Svobodovi a nabídl jsem mu, že pódium opravím, zrepasuji, aby ten pohled nebyl odstrašující a nemohli jste si myslet, že sedíte v nádražní hale. Dřevěné prvky jsme s manželkou o prázdninách zrepasovali, ulámané části vyměnili a obnovili. Specielní povrchovou úpravou jsme dosáhli sjednocení všech částí a tak už se těšíme na první koncert v nové sezóně. Na krásnou hudbu z neodřeného pódia.
Všechny práci jsme udělali zadarmo. Když chce člověk mít krásno kolem sebe, musí proto také něco udělat. Tedy pokud může a chce.